Na nedávné schůzce členů občanského sdružení „Parlament Romů v ČR“ s prezidentem Klausem se řešilo i téma statistického šetření situace tzv. romských populací. Opus „sčítání Romů“ není v hitparádě romského „národního obrození“ nový. Předáci různých „romských“ občanských formací se již několik měsíců utkávají o to, která z nich součet provede. Na jednom se shodují: sčítacími komisaři musí být Romové. Anabáze však připomíná anekdotu o zprávách Rádia Jerevan.

Spouštěčem počtářského hnutí je usnesení vlády č. 607 ze dne 16. června 2004, ve kterém se místopředsedovi vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje ukládá předložit „návrh provedení dlouhodobého komplexního terénního sociologického výzkumu mapujícího situaci romských komunit v ČR“. Vzápětí po přijetí uvedeného dokumentu celou frašku eskalovala fáma, že řešiteli výzkumu bude ze státního rozpočtu poskytnuto 50 mil. Kč. A „romský“ tisk i internet se plnil vzájemnými útoky předáků, reminiscencemi na minulá sčítání lidu a předháněním se v tom, kdo na otázku „Kolik je v ČR Romů?“ vysloví vyšší číslo. Panoptikum se pokusila urovnat tisková mluvčí MPSV ČR, která 17. 8. vydala tiskovou zprávu, v níž se uvádí, že se nechystá sčítání, ale terénní sociologický výzkum, jehož respondenty nebudou z definice Romové, ale osoby a rodiny žijící v prostředí sociálního vyloučení bez ohledu na domnělou či připsanou etnicitu. Utkvělá sčítací fikce však nadále žila vlastním životem, aby ji přiživil prezident, který této iluzorní „prioritě“ občanského sdružení naslouchal.

Odhlédneme-li od faktu, že směnka na miliony je krytá pouze přáním těch, kteří se po ní natahují, má válka o „etno-počítadlo“ logické zdůvodnění. Při minulém cenzu utrpěli romští nacionalisté překvapivý debakl, když se k jejich obrozeneckému projektu přihlásilo necelých 12 tisíc lidí. A vzhledem k tomu, že každé nacionální či etnorevitalizační hnutí stojí a padá s počtem vyznavačů, chtěli by co nejdříve složit reparát. Na dobrovolnou deklaraci národnosti se přitom zjevně spolehnout nelze, a tak si národnostní masu, jejímž jménem hodlají vystupovat, „reprezentanti“ spočítají raději sami. Parlament Romů si zkrátka určí své voliče, aniž ti o jeho politické služby stojí nebo o jeho existenci vůbec tuší. Pokud se trik podaří, otevřou romští předáci novou kapitolu v dějinách nacionalismu. K ustavení národa a legitimizaci moci jeho politické reprezentace již nebude zapotřebí ideologické osvěty mezi domnělými soukmenovci, jako tomu bylo například v případě českého nacionálního „obrození“. Už nebude nutné, aby se k národnosti kdokoli dobrovolně hlásil. Postačí, když se samozvaná elita dostane k počítadlu.

Mf Dnes, Tomáš Hirt