Autor: LUDMILA BLAŽKOVÁ
Zdroj: Deník N
Datum: 10.07.2023
Strana: 13
Číslo: 130
Také jsem dělal věci, na které nejsem hrdý, říká plzeňský strážník Jan Bauer, který popsal násilí na lidech bez domova. Následně přišel o část platu.
Před několika měsíci vzbudila pozornost bakalářská práce plzeňského strážníka Jana Bauera, který popsal údajně násilné chování svých kolegů k lidem bez domova. Následně na něj městská policie podala trestní oznámení a přeřadila jej na pozici s nižším finančním ohodnocením. V rozhovoru Bauer popisuje, jestli se on sám někdy v roli strážníka násilného chování dopustil, zda o tématu jeho práce městská policie věděla nebo zda v návaznosti na zveřejněná svědectví změnila chování k lidem bez domova.
– Jak jste se k tématu své práce dostal?
Chtěl jsem psát o prostředí městské policie, které je mi blízké. Zvažoval jsem dvě témata – genderovou nerovnost u městské policie a téma vymáhání sociální kontroly. To první mi přišlo fádnější, někdo to už psal a já jsem chtěl dělat něco nového. Proto jsem si zvolil uplatňování sociální kontroly vůči lidem bez domova. Dalším důvodem bylo, že u městské policie, kde jsem už osmým rokem, je podle mého názoru ze strany veřejnosti velký tlak na strážníky – což ovlivňuje i politiku města Plzně –, že problém bezdomovectví musíme vyřešit my jako represivní složka, což není možné. Tento názor se dokonce shodoval s názory všech respondentů, s nimiž jsem prováděl rozhovory.
– Můžete popsat, jak vaše bakalářská práce vznikala?
Vznikala na základě rozhovorů s respondenty, kterými byli mí kolegové z městské policie v Plzni. Měl jsem připravené polostrukturované rozhovory a výpovědi kolegů jsem poté kódoval a přiřazoval je do různých teoretických konceptů v antropologii. Původně jsem to chtěl psát z vlastní zkušenosti, ale od toho jsem upustil. Chtěl jsem k tomu přistupovat jako antropolog, ne jako policista, což se mi, myslím, podařilo.
– Byl jste sám v pozici strážníka svědkem nějakého ponižujícího nebo násilného chování vůči lidem bez domova?
Byl jsem svědkem chování, které nepovažuji za správné, to ale neznamená, že bylo nutně protiprávní. Chtěl jsem to popsat i proto, abych chránil sebe a své kolegy. Nechtěl jsem, aby byli vystavováni tomu tlaku na vymáhání sociální kontroly, tím by se mohli dostat do problémů i oni. To byl můj prvotní záměr. Výsledek práce se pak odvíjel od výpovědí mých respondentů.
– Dopustil jste se vy sám nějakého ponižujícího nebo násilného chování?
Nejednou jsem se dopustil chování, na které nejsem hrdý, ale zase – to neznamená, že by šlo o jednání protiprávní.
– O co šlo a proč jste se tehdy tak choval?
Nerad bych do tohoto tématu více zabrušoval. Myslím si, že člověk občas řekne víc, když nic neřekne.
– Co o tématu práce věděli vaši kolegové?
Práci jsem psal, když jsem byl ještě na pozici závodčího směny, takže kolegům ze své směny jsem sdělil, že toto téma zpracovávám. Řekl jsem jim o svém záměru toto téma monitorovat a popsat. Respondentům jsem samozřejmě řekl veškeré informace o tom, co se s jejich výpověďmi stane dál.
– Do jaké míry byli o tom, čemu se práce věnuje, informováni vaši nadřízení?
Osobně jsem informoval lidi z vedení městské policie, že píšu téma, které pro ni nemusí být úplně košer. Řešil jsem, jestli nad tím chtějí mít nějakou kontrolu nebo diskuzi. Bylo mi sděleno, že studuju ve svém volnu, a je to tedy čistě moje věc, se kterou oni nemají nic společného.
– Věděli tedy přesně, že se práce týká násilného chování vůči lidem bez domova?
Ten název (Etnografie uplatňování sociální kontroly vůči lidem bez domova, pozn. red.) pro ně mohl být trochu zmatečný a já jsem je dál už neinformoval, když mi bylo sděleno, že je to nezajímá, je to čistě moje věc a mohu si dělat, co chci, dokud to nebude v rozporu se zákonem, protože mám právo na vzdělání i na výzkum. Problémem mohlo být i to, že se během psaní práce mnoho velitelů vyměnilo.
– Přijde vám váš postup zpětně fér ke všem zúčastněným aktérům? Udělal byste něco jinak?
Jedinou věcí, kterou bych udělal jinak, je to, že bych řekl všechno každému z velitelů, kteří se vystřídali, a nenechal se uchlácholit tím, že je to čistě jen na mně. Stále si stojím za tím, že moje práce vůbec neměla pošpinit městskou policii. Kdo si ji přečte, měl by to pochopit.
– Když jste od svých kolegů sbíral svědectví a zjišťoval, co se děje, snažil jste se to řešit i v městské policii interně?
Obecně se o tom problému ví dlouhodobě. Kdybych navíc přišel s výpověďmi anonymních respondentů, myslím, že by mé nadřízené nezajímaly, chtěli by nějaké hmatatelné důkazy a jména. Měl jsem za to, že by to vůbec nemělo smysl.
– Jaké dopady na vás vaše bakalářská práce měla?
Dopady to začalo mít až poté, co se ta bakalářská práce spojila s výstavou a zveřejněním přes NAP kolektiv (pasáže práce se staly součástí plzeňské výstavy Násilí a pořádek a v rámci festivalu Jeden svět se promítaly na plzeňský most Ivana Magora Jirouse, pozn. red.). Zavolali mi, že nemám chodit do zaměstnání, že mám nařízené náhradní volno, bez uvedení nějakého pořádného důvodu. Nejdřív jsem to vůbec nechápal, pak mi bylo řečeno, že se mám jít podívat na most vězňů a k nádraží, že tam jsou bannery s tematikou policejního násilí s citacemi z mé bakalářské práce. Chtěl jsem dostat písemně, že nemám chodit do práce, protože kdybych nepřišel, mohl by to být můj první prohřešek vůči zaměstnavateli. Chtěli mi to předat mimo budovu, a ne na služebně, což mi přišlo docela zvláštní. Bylo mi to odůvodněno tím, že je to de facto pro mou ochranu.
– Na zmíněné výstavě použili citace z práce s vaším souhlasem?
Byl jsem o tom informován, nebyl jsem proti ani pro. Rád neziskový sektor podpořím a líbí se mi, když má někdo tendenci pomáhat druhým lidem. Musím ale uznat, že nesouhlasím s formou, kterou výstava proběhla. Kdybych se na to podíval očima veřejnosti, řeknu si, že strážníci přijdou do práce a po snídani jdou jen tak mlátit bezdomovce. To je velká démonizace mých kolegů a to se mi nelíbilo. Zároveň chápu, že to téma bylo potřeba nějak rozběhnout. Jen mám problém s tím, že to pošpinilo jméno kolegů i práci, kterou děláme, včetně té mé.
– Podle mých informací jste byl z pozice závodčího směny přeložen na jiné místo. Kde teď pracujete?
Jsem na pozici okrskového strážníka, což je jednočlenná hlídka obvodu města. Jsem spíš uklizený od nějakého většího dění.
– Jak se to liší finančně?
Přišel jsem o příplatky, například o odměny za vedení a podobně. To činilo něco málo přes 8400 korun v hrubém, což už je poměrně dost.
– Chcete po tom všem, co jste nyní prožil, u městské policie zůstat? Máte k ní důvěru?
Na to nechci odpovídat. Mohu jen říct, že jsem se s vedením městské policie sešel a bylo to v pohodě. Neshodli jsme se na určitých věcech, například považuji za správné, aby mě vrátili zpět na tu předchozí pozici. Chápal jsem jejich rozhodnutí, ale nesouhlasil jsem s ním. Pan velitel nastupoval k datu, kdy se to začalo řešit, a byla to nepříjemná situace pro všechny. Shodli jsme se, že se neshodneme, což beru také jako dobrou zprávu pro má budoucí rozhodnutí.
Přišel jsem o příplatky, například o odměny za vedení a podobně. To činilo něco málo přes 8400 korun v hrubém, což už je poměrně dost.
Foto: Bakalářská práce popsala chování městské policie k lidem na ulici.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ČTK
O autorovi: LUDMILA BLAŽKOVÁ, redaktorka
